Dosavadní praxe projektování staveb v krajině včetně městského intravilánu není ideální. Především monofunkční a technicky orientovaný přístup je proto třeba nahradit postupem integrovaným, který bude brát v potaz všechny souvislosti řešení konkrétního problému či potřeby: počínaje sociálními a ekonomickými parametry konkrétní lokality a konče imperativy památkové ochrany. Krajina, ať už městská či mimo lidská sídla, je nikoli jen terén k realizaci více či méně utilitárních projektů, ale především nositelem kulturních hodnot: identity místa a jeho paměti. Potřeba ochrany rázu a kvality krajiny přitom nevyžaduje jen změnu v myšlení výkonných orgánů státní správy a samosprávy, ale hlavně jiný – dnešní terminologií holistický - přístup k územnímu plánování. Právě územní plán je totiž základním nástrojem k zachování a tvorbě takové krajiny, s níž se její obyvatelé mohou identifikovat. Mj. to bude vyžadovat užší a nepochybně i méně předsudečnou spolupráci a komunikaci mezi politickou sférou, širokou veřejností a odborníky.
Letošní ročník konference Křižovatky architektury, který se koná pod názvem „Kulturní krajina: proměny - tvorba - ochrana“, má ambici takovou vícestrannou diskusi podpořit. Vystoupení řady představitelů politického života, státní správy, vedení měst a obcí a samozřejmě profesí, především architektů a urbanistů, jí nepochybně může dodat řadu nových impulsů – a to je také hlavní ambicí organizátora.